středa 12. června 2013

Když vám useknou nohu

první fotka, kterou jsem fotila po amputaci

Doktorka k nám přišla na pokoj a oznámila vám (mně a mamce), že mi budou muset amputovat nohu. Bylo mi do breku, ale zadržela jsem to. Jakmile doktorka odešla, už se to udržet nedalo, a s mamkou jsme si hezky pobrečely (kdo by nebrečel, žejo).
Potom jsme měly asi tejden do amputace, aby jsme se tedy rozhodly, jestli ano nebo ne. Z toho dne si nic moc nepamatuju, protože mi dali ještě před operací nějaký oblbovací prášky. Ale předpokládám, že jsem teda jela na ten sál a pak mi dali masku, abych usnula.
Probudila jsem se na JIPce. Nebolelo to nějak hrozně, protože jsem měla v zádech epidural a silné léky, ale věděla jsem, že když zvednu peřinu, nebudu tam mít kus nohy. Peřinu jsem odkryla až když u mě byla máma. Koukala sem na kousek nohy, která byla obmotaná obvazama. Hejbat jsem s tim radši nezkoušela. Měla jsem divný pocit, ale bylo to rychle pryč. Nijak jsem toho nelitovala, protože jsem byla přesvědčená, že není jinej způsob (teď vím, že je hrozně moc jiných způsobů, třeba bych si tu nohu zachránila).
Za 2 dny od amputace, přišel doktor, kterej mi tu operaci dělal. Přišel s tím, že mi tu nohu jdou převázat. Když mi to odmotávali tak to docela šlo, ale pak když přejížděl dezinfekcí přes těch milión stehů, co tam bylo, tak jsem myslela, že padnu. Po několika dnech mi vyndal polovinu stehů, taky bolest jak prase.
A teď vlastně proč mi jí museli amputovat. (Už si nepamatuju přesně kde jsem to měla, takže tak nějak okem jsem to zakroužkovala). Ze začátku jsem to měla jen na spodní kosti (viz. obr. č.1). Potom jsem prošla chemoterapií (ta která byla před amputací), ale chemo. nezabrala, takže se nádor rozšířil dál, a zvětšil se tak blbě, že mi zasáhl tu spodní kost, pak češku a i stehenní kost (viz. obr. č.2). Bylo mi řečeno, že se prostě kloub vyměnit nedá, a že je možná pouze amputace.

obr. č. 1

 obr. č. 2

Když pořád ležíte nic neděláte, ochabnou a stáhnou se vám všechny svaly. Po 4 dnech mi vyndali epidural, a byla jsem přemístěná na ortopedii, kde jsem měla samostatný pokoj (byla jsem ráda, že jsem byla na pokoji sama, protože by mě nebavilo, jak by na mě ostatní koukali). Převoz byl fakt nepříjemný, protože mě překládali z jedný postele na druhou a s nohou jsem musela hejbat taky, takže to hrozně bolelo, ale přežila jsem :D
Hned jak jsem byla na ortopedii, tak zamnou přišla rehabilitační a začali jsme cvičit. Ze začátku padlo plno slz, protože to prostě hrozně bolelo. Cvičí se různý zatínání svalů, zvedání nožky, kroužení, dávání nožky do strany, pak přetáčení z jednoho boku na druhej a leh na břiše. U toho pahýlu (nožka) je taky důležitý natahovat sval v tříslech, protože ten se rád zkracuje. Když jsem ležela na zádech, tak jsem měla pytlík s pískem na noze a když na břiche tak to samí.
Po nějakejch dnech, přišel doktor a vyndal mi ten zbytek stehů a znova zavázal. Na ortopedii jsem byla asi 14 dní.
Za několik dní mě čekala další chemoterapie, tentokrát ještě silnější než předtím.
Kvůli chemo. se mi rozjela jizva, asi tak 3cm do šířky a 5cm do hloubky. Začali mi tam dávat flamigel a flaminal (mělo se to zatáhnout). Zatáhlo se to jen trochu. Brala jsem i jedny homeopatika a při jejich braní, se zdálo, že se to zatahuje rychlejc, ale po nějaký době už se to zastavilo a hojit se to nechtělo. Musela na další operaci (ale tu jsem měla, až po úplnim konci chemo.). Vyřízli mi to a znova zašili. A zase za několik dní vyndali stehy. A teprve potom jsem mohla jít za protetikem, aby mi udělal protézu.
 

13 komentářů:

  1. Velký obdiv. Nedávno se známemu stala nehoda v práci, při které přišel také o nohu nad kolenem a teď se učí s "umělou" nohou. Já upřímně bych to nezvládla...můj život by skončil, zabila bych se. Přečetla jsem celý blog, jsi strašně silná a krásná a obdivuji tě:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zabít se kvůli noze? Jsi magor.

      Vymazat
    2. Ne každej má tak silnej temperament, že by s tím dokázal žít (to dokážou většinou jen cholerici a sangvinici). Nemiluju život zase tolik, abych dokázala žít bez nohy, fakt ne. A obdivuju všechny, kdo to dokážou. Nádávat mi do magora je trochu z cesty, ale tak jo, mysli si to, beru to.

      Vymazat
    3. Moje mamka také má "umělou nohu" a má těžký život.. :(

      Vymazat
  2. Držím moc palce, jsi krásná statečná holka, zvládneš vše, co si umaneš.

    OdpovědětVymazat
  3. Dijo jsi fakt, fakt silná :) Už to bude určitě jenom lepší, držim ti palce i přes pár skutečností..Jsi můj vzor, protože tak odhodlanýho člověka jsem ještě nikdy nepotkal a asi už ani nepotkám. Respekt :) dejw

    OdpovědětVymazat
  4. Jak bys tu nohu mohla zachránit? :O

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alternativní léčbou. Ale samozřejmě alternativní léčba taky není 100% ale je toho hodně, a já bych vyzkoušela všechno, a TŘEBA bych o tu nohu nepřišla.

      Vymazat
  5. Wow. Jsi úžasná! Nechápu, jak o tom můžeš psát a ještě vše popisovat, já bych na to prostě asi neměla. Máš můj velký obdiv, že tohle děláš! Tímto tolika lidem dokazuješ, že život ničím jen tak nemůže končit a myslím, že pro každého, kdo má taky rakovinu nebo velký zdravotní potíže, jsi a můžeš být jedině inspirací! :) Stejně tak i pro mě. Ale já oproti tobě mám jen nemocný žaludek a slinivku- proti rakovině jak rýmička :D a teď vím, že všechno se dá zvládnout! :) Děkuji ti. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Já nevím, co říct. Jsi neskutečně statečná a nedokážu si vůbec představit, že by se to mohlo stát mně. To, že chodíš na chemo, znamená, že ještě stále není konec asi že.. já mám na rakovinu určitej názor (spíš teda na léčbu) kterej tu radši nebudu rozebírat, ale zkus se třeba podívat na dokument Food Matters... je to o léčbě stravou.. příběhy různých lidí a tak.. nemám s tím žádnou osobní zkušenost co se týče mých nejbližších, ale věřím tomu, že to dokáže pomoct.. Hodně štěstí <3

    OdpovědětVymazat
  7. palec hore :) /Martin/

    OdpovědětVymazat
  8. Chuděrko :( Mé mamce také dělali amputaci a má mamka má težký život.. ty také :(

    OdpovědětVymazat