Poslední článek

Hodně čtenářů to již ví, ale přesto jsem myslela, že by bylo lepší, kdybych to sem napsala oficiálně. Dianka nás v neděli 11. 8. po dlouhém boji s rakovinou opustila.

Asi začnu od začátku. Ve středu 7. 8. Dia musela do nemocnice na JIPku, protože se jí špatně dýchalo. Tam jí dali kyslík a výživu a udělali jí rentgen. Doktor řekl, že metastáze na plicích se trochu zvětšily, ale ne natolik, aby působily takové problémy s dýcháním. Tvrdil, že je to také psychického rázu (nevím, jak to přesně probíhalo, protože já sama jsem v tu dobu byla v USA). Večer Diju přesunuli na normální lůžkové oddělení, protože chtěla, aby tam s ní mohla být mamka. Druhý den ráno si mamku odvedla doktorka a řekla jí, že podle klinického obrazu (poslechu dýchání) a celkového stavu to vypadá, že jí zbývá už jen pár dní. Dávali jí nalbufin a pak jí její oblíbený doktor nasadil i morfin proti bolesti a prášky proti úzkosti. Prostě do ní cpali všechno možné.

Vždycky tam s ní byl někdo z jejích blízkých, nikdy tam nebyla sama. Kvůli morfinu pořád míň a míň vnímala (což bylo možná dobře, protože neměla takové bolesti) a v neděli těsně před půlnocí odešla. Pro celou rodinu to byla velká rána, ale zároveň jsme věděli, že už je jí líp a že už jí nic nebolí. Co způsobilo tak rychlé zhoršení Díjina stavu nevíme úplně přesně, ale prevděpodobně za to mohly metastáze na plicích.

V pondělí jsme začali plánovat pohřeb. Zabralo to hodně času, ale s mamkou jsme to chtěly udělat tak, aby se to Dije líbilo. Konal se v sobotu 17. 8. na lesním hřbitově v Hradci Králové. Obřad podle mě nebyl klasicky pochmurný, jak to obvykle bývá. Samozřejmě to byla smutná událost, ale snažili jsme se, aby si všichni Diju pamatovali takovou, jaká byla - veselou, praštěnou, silnou a plnou života. Proto nehrály klasické pohřební písničky, ale hudba, kterou opravdu poslouchala (např. Waiting all night, Fatty boom boom, Blurred lines, She wolf, ...). Smuteční řeč jsme dávali dohromady společně s mluvčím, bylo tedy zdůrazněno všechno, co měla ráda, co na ní bylo skvělé, ale i čím nás vytáčela... prostě vše, co ji vystihovalo. Rozloučení s ní se mi hodně líbilo a myslím (doufám), že by se líbilo i jí.

Pokud byste měli nějaké nejasnosti nebo dotazy - http://ask.fm/KarolinaKlibany

Karolína Klibániová (sestra)

Po dlouhý době

Všem čtenářům se omlouvám, že až takhle pozdě píšu článek. Bohužel mě kolily prášky (pořád jsem spala), teďka dostávám přes den menší dávku, takže aspoň na to odpoledne-navečír nespím a konečně můžu napsat článek.
Záda pořád bolej, nic se nezlepšilo, ale i nezhoršilo.
Co je novýho, je to, že jsem byla poprvý u psychologa (myslim, že to bylo ve čt. nebo pá.). Vůbec se mi k němu nechtělo, protože mě nebaví se někomu zpovídat a už vůbec se mi před někym cizím nechce brečet. Chtěl po mně nějaký osobní informace (s kym bydlím, hobby, apod,...) a pak se mě zeptal, jestli teda můžeme pokračovat, souhlasila jsem. Vyprávěla jsem mu o tom jak se mi to stalo a co všechno jsem prožila až do teď, když jsem končila poslední větou (která směřovala k současti) tak už se mi chtělo brečet, protože vim, že už jsem docela z toho všeho na měkko, protože de do tuhýho. Doktoři pro mě už žádnou léčbu nemaj (max. kdybych znovu zkusila tu experimentální, ale nechce se mi zatím do toho), takže mám teď jen tu alternativní. Zatím žádné dobré výsledky.
Sezení u psychologa nebylo až tak špatný, ale vždycky když jsem doma, tak se mi k němu vůbec nechce. Zatím k němu budu nadále chodit.
Už jsem zase unavená, takže končim. Články teďka nebudou dlouhý a nebudou každej den.

Konečně jsem se vyspala :D

Ve středu jsme byly znovu u doktorky, protože se mi špatně dýchalo. Všechno bylo v pořádku, na rentgenu nic nebylo. Pak jsme dostaly recept na ty opiátové prášky (Paladone).
Po doktorce, jsme šli k Dr. Popprerovi (který mi předepsal rehabilitace), řekly jsme mu problém jaký se zády mám. Pročetl si zprávy od doktorky a pak mě ošmatal a zeptal se, kde mě to bolí. Ve zprávě se dočetl, (teďka nevím jak to napsat aby jste to pochopili) že mám srostlou bránici s pleurou (poplicnicí), takže tu bránici mám vtaženou a nepracuje tak jak má, protože vlastně pracuje jako píst, moje ne. Takže dýchám pouze horší polovinou plic, vůbec se mi nerozpíná část, dole u žeber. Z toho pan doktor usoudil, že proto mě bolí ta záda, právě kvůli té bránici a, že se mi to nerozpíná, bolí mě totiž dolejšek žeber, a na zádech v té samé úrovni. Také mě bolelo, když mi šáhnul pod žebra. Samozřejmě ale nevyloučil ani to, co si myslí doktorka (že by něco mohlo bejt v kostech), to by prý mohla bejt druhá varianta. Ale rozhodně to jeho vysvětlený  bylo pravděpodobnější a hrozně nám to zvedlo náladu.
Ale na druhou stranu vůbec neví co s tím má dělat, že to je problém. Říkal, že časem by to mohlo trochu povolit, ale že dýchat jako normálně zdravý člověk už nikdy nebudu. Zatim mi předepsal jen výřivky, takže si budu užívat pohodičku ve vodičce.

K těm práškům, předevčírem jsem si ho poprvý dala, na noc, a... VYSPALA JSEM SE, po dlouhý době :) akorát jsem se v okolo 5h produbila, že si dojdu na WC, a bylo mi totálně blbě (ale to není z toho prášku). Včera jsem si to taktéž dala (a bylo mi zase blbě, když jsem se probudila na wc) a taky jsem se vyspala, takže zabírá a je to super. Baklofen (kterej jsem brala předtím) beru jen před den.

A teďka k tomu jak mi bylo blbě. Mám další alterntivní léčbu, která se jmenuje MMS, přemejšlim jestli o tom mám udělat článek, co to je vlastně je a jak to působí. Ale tak asi jo... tak to bude příští článek.

FB stránka, přidejte se: Amputee Life - LDK
ASK ME - http://ask.fm/DianaKlibaniova

Pokračování...

15.7.2013
Před hodinou jsem si vzala prášek proti bolesti, tak zase můžu v klidu psát.
Bolesti zad pořád jsou, ale mění se. Někdy to bolí na lopatce, někdy po celých zádech a jindy po celé pravé straně. Teďka mě to bolí na pravém boku. To je už unavující a nebaví mě to.
Poslední dvě noci jsem nemohla vůbec spát, takže mi babča s mamkou dělaly horké obklady. Až zejtra jdeme za doktorkou, takže ještě jednu noc si prožiju. Poté uvidíme, co dalšího mi doktorka předepíše, něco silnějšího.

17.7.2013
Včera jsme byli u doktorky, předepsala mi Aulin a nějaký prášky (náplasti jsou prý návykové a ty mi zatím ještě nechce dávat), které jsou podobné těm mini opiátům :D. Včera jsem je ještě neměla, protože je v lékárně nemělo, takže si du pro ně dnes. Dnešní noc byla taky s obkladama, ale díky aulinu, mě bolely míň, stejně jsem se nevyspala -_-

Napadl mě dost super článek, který napíšu, ale nějakou dobu to bude trvat. Budou v něm napsané klady, zápory a vtipné "okamžiky" s jednou nohou. Budu si to vždycky někam psát abych to nezapomněla, zatím mám napsané jenom 3 věci :D, budu toho potřebovat víc, aby z toho byl článek, takže tady nejspíš bude asi až za 2týdny.

A věřte tomu nebo ne, ale takhle jsem vypadala, když mi vypadaly vlasy, obočí a řasy

Vlasy pryč, řasy pryč a skoro obočí pryč, bílá pleška (jen zezačátku, pak se mi to sjednotilo :D)

 Tady ještě řasy a obočí mám

Založila jsem si FB stránku, tak se kdyžtak přidejte: Amputee Life - LDK
ASK ME - http://ask.fm/DianaKlibaniova

De to z kopce

Možná si někteří pamatujete, jak jsem psala, že mě dost bolí záda (asi) z rehabilitace. Protože ta chůze je dost velká zátěž pro záda, kord ještě když má někdo skoliosu. Taky jsem psala, že kvůli tomu půjdu na scintigrafii (takovej rentgen kostí). Tak jsem tam byla, a nic tam nebylo, jenom nějaký malý ložiško u kostrče, křížová kost, ale to nevěděj co to je.
Ještě před scintigtafií, nám doktorka řekla, že si myslí, že by to mohli bejt další metastázy, ale když na scintigr. nic nebylo, tak jsem to zavrhla. Bohužel bolesti zad nepřestávaly. Brala jsem (a beru) ibalgin, pravidelně, 3x denně. Bolesti se zvyšovaly a dostala jsem další prášky, baclofen, také beru pravidelně, 3x denně. V noci kvůli tomu také ani moc nespím, a poslední 4 dny jsem vstávala už v 5h, protože se prostě spát nedá. Po tomhle to vypadá, že tam MOŽNÁ nějaké ty metastázy budou, protože se ty záda prostě vůbec nezlepšujou, pořád se to zhoršuje. Ale taky by to mohla bejt něco se svalama, nějaký dost velký přetížení. Bohužel mám i jiné problémy. Díky těm práškům mě bolí hlava, břicho, točí se mi i někdy hlava. Prostě vedlejší účinky prášků.
Doktorka nám také nabídla (když nebudou bolesti ustupovat) nějaké náplasti, které už hraničí s opiáty.

Založila jsem si FB stránku, tak se kdyžtak přidejte: Amputee Life - LDK
ASK ME - http://ask.fm/DianaKlibaniova

Přívěšky - moje výroba

Tímto článkem bych chtěla zviditelnit a nabídnout vám výrobky, které tvořím :)

Budu ráda, když někoho zaujmou a koupíte si je.

Jedná se o přívěšky s obrázky, které jsou zalité křišťálovou pryskyřicí. Buď si můžete koupit něco z mé nabídky, anebo mi zašlete vlastní obrázek.

KONTAKTOVAT MĚ MŮŽETE NA: dyki.kl@seznam.cz nebo na facebooku (odkaz v pravém menu)

Malá ukázka, více na votočvohoz nebo na tronicshopu

Fotografie No.5

Vyhrabala jsem nějaké starší fotky (né moc staré), tak rok, dva, tře dozadu

Můj miláček Diamond

Je tu slibovaný článek o mém úžasném pejskovi Diamondovi :)

Dostala jsem ho na svoje narozeniny. Byl takový malinký černobílý klubíčko, hrozně roztomilej, nevinnej. Hrozně mě štve, že jsme neudělali fotky v ten první den, co jsem ho dostala.
Narodil se 19.10.2012, takže teďka mu je 8měsíců. Je to střední německý špic, hrozně uštěkaný a drzý plemeno :D Našli jsme si ho přes inzerát na internetu a mamka s babičkou potom pro něj dojely.
Dajmíček je takovej, že se nikdy neurazí, i když mu dáte ten největší výprask, prostě je "šťastnej" dál. Hlavně je šťastnej, když mu hodíte míček (asi jako každej pes), ale po chvíli ho to omrzí a někam si s tim míčkem lehne, ale jakmile mu ho vezmete, zase za  nim šupajdí jak zběšenej.
Hrozně ho baví štěkat na hadici, když zalejvám kytky, pak chudák když už dozaleju, tak kouše do té hadice a kňučí, že ten kámoš už nestříká.
Dajmíček už je v takovým věku, kdy potřebuju samičku, takže jsem ojíždí nohy, určitě to všechni znáte. Koukala jsem na net a našla hot doll, plastová samička, určitě všichni víte co myslím, s rodinou jsme se schodli, že by jsme mu to někdy koupili, když na to narazíme.
Samozřejmě ho i učíme. Umí sedni, lehni, fuj, ale někdy se mu prostě nechce. A dále se učíme "zůstaň", k noze, popros. Moc rád se neučí, ale tak za pamlsek by dal všechno :D
Je to takovej všežravec. Papriky, kedlub, hrozno, maso, bordel, pavouky, brambory, omáčky, a všechno možný, to on může a chutná mu to. Opravdu sežere všechno možný. Vždycky otravuje u stolu, a většnou podlehneme šermu "psích očí" a něco mu dáme.

když byl ještě menší

Vždycky je hrozně otravnej, když si chce večer hrát a pořád kňučí a štěká. A nebo si lehne ke dveřím na tesaru a prostě štěká. Čím je starší, tím víc štěká, opravdu HROZNÝ.

Dělá ze sebe hrozně namachrovanýho, ale když uvidí velkýho psa, tak se potentuje strachy :D Teďka už štěká i na cizí lidi když k němu jdou. Dřív k nim šťastně běžel a nechal se hladit.

Stejně to je ten nejhezčí, nejmilejší a nejúžasnější pes na světě :)

Článek na www.generace21.cz

Nedávno jsem měla svůj první rozhovor, a článek naleznete zde: www.generace21.cz

Bližší poznání :)

 

Co takhle článek o mě? Co mě zajímá, co ráda dělám? Sice už víte všechno o mé nemoci, ale o mně skoro nic. Plus tohle téma někdo napsal do článků na přání (viz. levé menu), tak mu vyhovuju.

Začla bych asi tím, že se jmenuju Diana Klibániová (jak už všichni víte), btw: maďarský příjmení, ale koho to zajímá, žejo :D

Narodila jsem se 17.12.1997 v Hradci Králové. Je na prd, když se někdo narodí v prosinci, protože hnedka potom máte Vánoce a ještě k tomu, pak mám v lednu svátek. Mám to všechno najednou, a pak rok nic, VOPRUZ

Teďka bydlim u babičky se všema, Po prázkách se nejspíš zase odstěhujeme zpátky do HK. To město mám ráda, vlastně mám města radši než vesnice, protože ve vesnici nic není, zaco ve městě máte prakticky všechno. Obchody, parky, fesťáky, koupaliště atd... Je fakt, že ve městech, cord v Hradci, je spousta drbá o všem, ale tak nato si musíte zvyknout.

O Vánocích jsem dostala štěňátko :) Strašně krásnýho německýho špice, je to strašnej hajzlík :D ale miluju ho nejvíc. O něm víc třeba budu psát příště.

 

 

Nejradši co dělám je asi to, že sedim u notebooku a pařim Dead Space 3 nebo jsem na facebooku :D Myslim, že takhle to má většina z nás (s tim fb). Tohle patří mezi ty neužitečný věci.

Co považuju za "užitečný" je třeba fotografování. Miluju to. Nejradši fotím s lidmi, takové ty spíš fashion fotky, a nebo prostě kdo chce udělat nějaké photoshooty, tak se mu ráda nabídnu a vyfotím ho. Bohužel teďka nic moc nefotím, protože bych musela stát pořád na jednom místě, to by se uplatnilo jenom v ateliéru, kterej nemám. Mimochodem jdu na střední na fotografa, takže asi tak.

Dřív jsem i ráda kreslila, ale nedávno jsem to po HODNĚ DLOUHÝ DOBĚ zkoušela, a vůbec mi to nešlo, byla to hrůza, totálně jsem vyšla ze cviku, nemíním se k tomu vrátit.

Další kreativní věc co dělám, je bižuterie. Zalévám s pryskyřicí obrázky do přívěšeků, hrozně pěkný to je, to jsem také možná někdy přidám, aby jste se nato mohli kouknout, popř. koupit si.

K čemu bych se chtěla vrátit, ale nepůjde to, je tanec. Ve 12-13ti jsem tancovala street dance a moc mě to bavilo. Bohužel protézy v týhle době nejsou takové, že se vyrovnají vlastní noze. Budu ráda, když odtancuju "taneční".

Další by byla jízda na koni, ale to taky nemám páru, jak na něm budu jezdit, a hlavně nasedat :D Bude sranda, až to s někym budeme koumat..

A teď, co mám ráda !!

Miluju superhrdiny, prostě celej Marvel. Avengers, můj dost oblíbenej film, nečekaně. Ale nejoblíbenějšího hrdinu teda nemám. Hodně ráda se koukám na filmy a seriály, takže jsem ráda, když si můžu zajít do kina, navíc když máte ZTP kartu, tak máte slevu a vás doprovod to má zadarmo. Moje nejoblíbenější jídlo, je zeleninovej salát od dědy, zní to vtipně, ale fakt dobře ho umí,  a to je to úplně obyčejnej salát (rajčata, okurka, papriky, olej, česnek, sůl).
Už fakt nevim co bych psala, takže se ptejte ,... ↓

Jestli se chcete na něco zeptat, ptejte se, na cokoliv, ráda odpovím: http://ask.fm/DianaKlibaniova

Omlouvám se ...

Zdravim, a omlouvám se všem zato, že jsem tady tak dlouho dobu nebyla a nic nepřidala.
Bohužel mě zradily záda, už asi týden mě bolí, takže jsem celé dny jen ležela. Mám to nejspíš přetížené z rehabilitace, protože jsme začali moc na rychlo. Od včerejška beru Ibalgin, a je to lepší, takže jsem se sebrala abych konečně napsala nový článek. Mimo to jsem byla s těma zádama i na rentgenu, tam nic nebylo, takže jdu v úterý na scintigrafii.

Včera bylo rozloučení s devátou třídou :) Byla jsem hrozně ráda, že jsem zase celou třídu znova a po dlouhé době viděla. Dostali jsme vysvědčení, prstýnky, pamětní list. A byla zvolená za nejlepšího žáka třídy (tak jsem dostala další triko na spaní :D), jaká ironie.

Vyndání centrálního katetru + rehabka

Čeká mě vyndání centrálu, takže už se budu moct koupat bez omezení.
Zítra v 8:30 musím nejdřív na CT, a pak jít na lůžkový, aby mě hospitalizovali. Pak budu muset čekat na anesteziology. Potom mě možná pustěj ještě na dvě hodiny domů. V pátek ráno budu mít ten výkon, a když všechno půjde tak jak má, tak by mě pustili hned v ten den odpoledne nebo večer.
O víkendu se nejde nic jinýho, než nakupovat :D

Dnešní rehabka byla fajn :) vlastně všechny jsou fajn, protože mě bavěj. Na bradlách jsme zkoušeli zase něco novýho. Tentokrát jsem chodila na tři doby: "Obě ruce, pak zdravá a protéza". Zkoušela jsem i se chytit jen jednou rukou a udržet balanc na protéze, ale nešlo to :D fakt ne. Znovu jsem chodila přes barel a po barelu. A nakonec samozřejmě i normální chůze. Je to odedne lepší a lepší, což mě moc těší. S rehabilitační jsme se dneska i bavili o těch lepších protézách, což jsou C-leg a Genium. Genium je zatim ta nej. Prej stojí asi tak 800 000kč :D

Pajdám, pajdáš, pajdáme

 

Takhle s maminkou čekáme na Mrs. Rehabiliční, až nám otevře dveře a my vstoupíme do její ordinace. Pozdraví vás, zeptá se jak jsme se měly a jestli jsme doma posilovaly. My také pozdravíme, řekneme, že se máme dobře, a že jsme doma posilovaly. Poté si odložím kalhoty a vylezu si na lůžko. Rehabilitační začíná s masáží a protahování svalů. Poté mě zavěsí na ... nevím jak se to mu říká :D máme to na obrázku ... a začneme posilovat hýžďové a bederní svaly. Posilujeme asi 40 minut.

Pak si oblíknu svoje kraťasy, máma vezme nohu a jdeme dolů k bradlům, kde se učím chodit. Nejdříve jdeme do místnosti, kde si nohu nasadím a pak vyjdu a zamířím si to rovnou k bradlům. Rehabilitační mi rukama ukazuje, jakej bych správně měla mít postoj (nastavit správně pánev) a pak už můžeme jít. Chodím střídanou chůzí, což je: "Jedna ruka a noha, druhá ruka a noha" Nejdřív se začíná zdravou nohou, pak se švihne druhou, šlápne se na patu a až pak na celou plochu nohy. A takhle se to opakuje na jednu stranu a druhou. Dneska jsem zkoušela jít i do stran. Když jsem šla první protézou, docela to šlo, ale pak nazpátek jsem šla opačně (nejdřív zdravá noha a pak protéza), tak to šlo hůř, protože jsem musela udržet balanc na té protéze.

Další novinkou pro mě byla vyvýšená deska, na kterou jsem musela stoupat. To docela i šlo. Nejdřív zase zdravou nohou a pak přisunout protézu. A dolů zase obráceně, nejdřív protéza a pak zdravá noha.

Nakonec teda i video, tak se můžete pokochat :D

http://www.youtube.com/watch?v=O6tPaehpmqA 

Otázky do komentářů, nebo http://ask.fm/DianaKlibaniova
 

Současnost

 

Jak to semnou teďka vypadá?

Cejtim se naprosto skvěle, užívám života. Poslouchám celý dny písničky. Půl dne u počítače a druhá půlka venku (do školy nechodím, takže se nemám jak stresovat). Chodím spát okolo 11-1h. A probouzím se v 8-10h. Mám prostě pohodovej život.

Zdravotně jsem na tom pořád stejně. Mikrometastázy pořád mám, ale ve čtvtrek jdu na CT, takže uvidím, jak to s nima vypadá. Hnedka po CT budu hospitalizovaná zase v nemocnici, ale asi jen na dva dny, vyndaj mi centrální katetr (centrál). Takže budu "volná" :D Akorát si budu muset "vypěstovat" nějaký žíly, protože když se zbavím centrálu, tak mně budou odebírat krev normálně ze žil.

Jak přijímám léto?

VEDRO, VEDRO, VEDRO. Chodim ven od večera, jinak bych tam zhebla. Já mám nejradši začátek listopadu (pro mě prostě ideální roční období).  Veřejným koupalištím je konec :D Nechci aby mě někdo očumoval a nespustil ze mě oči, a to jen proto, že nemám nohu. Takže přemejšlim, jestli nemám překecat babičku a navrhnout jí, jestli nechce na zahradě postavit bazén (místa tam je dost). Ještě by taky bylo dobrý mít plavky :D

Mimochodem, už jsem byla asi 3x na rehabilitaci, a dvakrát už jsem chodila. Je to makačka jak prase, ale baví mě to. Musim teďka doma cvičit a posilovat bederní a hýžďové svaly :P Přišli jsme nato, že když jsem si byla prvně pro protézu (tak jsem si jí zkoušela a chodila s ní trochu), tak jak jsem s tim chodila, bylo úplně blbě. Na rehabilitaci mi teda ukázali jak nato správně. Zatím chodím jen o bradlech, jinak bych to nedala, ani na berlích ne. Ještě toho mám hrozně moc před sebou.

Určitě jsem někdy dám fotky a video jak pajdám.

Nějaký otázky? Buď do komentářů nebo http://ask.fm/DianaKlibaniova

Oboustranný pneumotorax

jednostranný pneumotorax ↑ (já měla oboustranný, takže obě plíce spadlé)

Začalo to tak, že u náš v rodině byl každej (včetně mě) postupně nemocnej. Chytla jsem úplně příšernej kašel, dráždivej. Když už jsem byla skoro ok, tak jsem si všimla, že se mi totálně změnil smích, no prostě hrůza, myslela jsem si, že to mám z toho kašle (ale teď už vím, že to bylo kvůli těm spadlým plicím).
O několik dní později se mi začalo hůř dejchat. Den potom, když jsem se s mámou večer učila, to přišlo zase, o mnohem horší a stupňovalo se to. Řekla jsem mámě, že už končim s učením a tak mi řekla ať si du teda lehnout. Myslela si, že je to alergie (mně to přišlo jako kravina, protože jsem jí ještě neměla). Nemohla jsem se moc hejbat, protože pohybama se to jenom zhoršovalo. Nakonec jsem ale v klidu usnula (ani jsem se nebudila).
Ráno to bylo všechno v pořádku, ale radši jsme jeli k doktorce. Ta si mě poslechla a nic moc neslyšela, tak nás poslala na rentgen.

jednostranný pn. - můj rentgenový snímek to není :D

Když ten týpek z rentgenu vyšel a řekl, že mně zkolabovaly plíce, vůbec jsem nevěděla jak mám reagovat, tak jsem se pousmála a řekla "to zní dost blbě :D" Až když mi potom řekli, že jdu hnedka na JIPku, tak mi úsměv z tváře zmizel a pochopila, že je to něco vážnýho.
Ztvrdla jsem měsíc na JIPce. Zavedli mi dreny na hruď (hadičky, který vedly od plic až k takovým modrým průhledným plastovým krabicím, který bublaly, připadala jsem si jako v akvárku), aby mi odváděli vzduch. Měla jsem v nose i takový ty hadičky na kyslík. Levý dren mi vypadl, takže mi ho museli zavádět znova. Potom čekaly tejden nebo 10 dní na zhojení. Nezhojilo se to.
A vlastně důvodem, proč mi praskli ty plíce jsou ty micrometastázy na plicích + ten dráždivej kašel, co jsem měla.

hadičky s kyslíkem

sem až vedli ty dreny

dreny v hrudníku

Musela jsem na další operaci - pleurodéza (hrozně velkej zákrok). Zavedli mi další dreny (po nějakym dnu, mi jeden opět vypadl) nad boky (ty na hrudi už jsem neměla). Museli mi vyvolat umělý zánět, aby mi ty díry v plicích srostly. A to udělali tak, že mi ty plíce poprášili nějakým práškem.
1.den - Byla jsem v umělým spánku, dýchal za mě dých. přístroj.Teplota a antibiotika
2-6.den - Jsem byla pod silnými opiáty. Nevěděla jsem o sobě, měla jsem halucinace a hrozný bolesti (pamatuju si jen na jednu halucinaci: myslela jsem si, že na někom ležim. Jinak ty bolesti si nepamatuju). Teplota a antibiotika
Další den už jsem byla při sobě, bolela mě hrozně záda (hlavně lopatky). Pomalu jsem se z toho dostávala. Ubírali mi každým dnem opiáty a analgetika. Kyslík do nosu už jsem prý nepotřebovala, ale já jsem ho měla dál, protože jsem s tím měla lepší pocit. A to byla chyba, protože ti ten kyslík podráždil nos a začala mi zase hrozně moc téct krev z nosu. Takže jsem zase měla v nose tamponádu.
Začala jsem si sedat na posteli (ze začátku se mi hrozně motala hlava), později jsem pak i cvičila. Nakonec došlo i na chůzi o berlích.
Když už jsem byla ok, tak jsem šla na normální lůžkový oddělení, na 2dny a pak už jsem byla doma.

Dohromady jsem měla asi 4 operace z toho dvě byly v polospánku.
Aspoň, že tam byl jeden hezkej sympatickej doktor, kterej mi občas dělal společnost :D